Proč nejsem pravá foodblogerka... zatím - Martina Vrbická

Rozhodla jsem se pro trošku osobnější příspěvky na tento blog, ať víte trošku víc o mně, ne jen o receptech a kurzech. Snad se Vám budou líbit :).
Dnešní článek je o tom, proč se nepovažuji za pravou foodblogerku.

Před třemi lety, když jsem byla na kurzu focení jídla, mi lektorka známá foodblogerka z Hradce Svatava (Coolinářka), řekla, že je ráda, že zná další foodblogerku z Hradce Králové a že je to fajn, že nás je víc…trošku jsem se v tu chvilku vnitřně zasmála, protože jako foodblogerka jsem se nepovažovala a upřímně se za ni …zatím… nepovažuji pořád.
A tak se mi po pár letech zachtělo Vám napsat, proč se tak úplně na pravou foodblogerku necítím.

Kdo je vlastně foodbloger?

Oficiálně je to autor internetových stránek o jídle… no to by mohl být v podstatě každý… ale já to beru trošku víc „profi“… pro mně je to někdo, kdo se soustavně blogování věnuje a žije „blogerským“ životem – sdílením spousty podrobností o svém životě kolem jídla i mimo něj.

V čem jsou moje foodblogerské nedostatky?

Pořád své fotky považuji za „nepromakané“. Můj styling je spíš freestyle, co mě momentálně napadne, než promyšlené zátiší. Ale makám na tom :).
Ještě nemám skříň s všemožným nádobím a doplňky… na tom se taky pracuje :). A snad brzo rozdíl poznáte.

Ještě jsem se taky neodvážila na tvorbu videí, které považuji za super názornou věc zvlášť u vaření. Ale v současnosti byste asi všude viděli ručku šmátralku mé dcerky. Ale určitě se na ně jednou vrhnu… třeba až jí zapojím do vaření a bude zaujatá vařením ne jedením všeho, co připravíme :).

Mám pocit, že hezký foodblog neuděláte bez nějakého parťáka, ať už partnera nebo jiného pomocníka, který je zázemím, pomocníkem a třeba i hlídačem v pozadí… na ty já momentálně štěstí nemám. Takže se blogu věnuji o dost méně než bych chtěla. Pořád je web i moje služby one woman show :).

Mám pocit, že často mají foodblogeři základnu svých skalních fanoušků, kteří často příspěvky komentují a diskutují… já Vás své skalní fanoušky zatím neznám. Ale moc ráda bych Vás poznala, takže se opravdu nebojte a přidejte se k spolutvoření Vařme jinak, protože bez někoho koho příspěvky zajímají, by to nemělo moc užitku. Takže budu opravdu moc ráda, když Vás poznám a směle do toho.
Moc ráda Vám budu inspirací a ráda příjmu Vaše podněty.

Moc ráda se pravou foodblogerkou stanu, ale zatím na tom musím ještě pořádně makat, abych měla pocit, že jí opravdu jsem.